Sporto

Blog

Podviné priateľstvo X - Prešov

29. 11. 2009
Čekuj ma dávám tu, deník z turné, príbeh kokotů, celkom iná škola, celkom iný beat, univerzita života, návod ako žít. Datum 27, november, nech nikomu nejebe v tejto chorej hre. Kapitola desátá, ve který se objevěj živý turisti, Sambora východu a úbytko tisícročia.

Brutální hotelová šikana nás vyštvala z postele čtyři minuty před koncem snídaně, ale dali jsme to do snack baru úplně krásně, studentky hotelouky jsme si podmanili jako páni a všechny zbytky po poctivejch hotelovejch hostích, který vstávaj na snídani v pět, tak jak se to v hotelu musí. Pak jsme se ještě posbírali pri televizore a lehce po dvanáctý jsme byli v autě.

V plánu byly Medzilaborce, Múzeum moderného umenia Andyho Warholu. Ukázalo se, že navigace to vůbec nezná, takže jsme museli sáhnout po starý dobrý mapě. Todle je úplně nejdál, nic tam neni, akorát lesy jak z filmů od Tima Burtona, čistý Sleepy Hollow, ty kokos. Medzilaborce jsou dokonce okres, to je úplně nepochopitelný. Za těch 16 let co jsem tam nebyl se nezměnilo vůbec nic a v tý mlze to tam vypadalo eště hůř než tehdy. Zapíchli jsme to před Muzeem a nastoupili okamžitě na kurátora Michala Bycka, kterej je kámoš mýho táty, takže můj taky, neni prablem. Sbírá kytary, který tam vystavoval, úplně jsme hned našli společnou muzikantskou řeč, dal nám trička s Warholem a mohli jsme lítat po muzeu bez návleků a fotit a natáčet úplně všude, nebyl prablém. Dostali jsme taky cédéško Homage Sabot, kde Michal dohrál kytary ve stylu Michala Pavlíčka ke čtyřem skladbám od Sabot (peklo). Veskrze výživný odpoledne, který jsme završili pozdnim obědem v nedalekym Stropkově (kterej taky navigace neukazuje).

Cestu do Prešova v dešti, mlze a mezi šílenejma tirákama jsme přežili jako zázrakem a po malym hledání jsme našli dokonce i klub (nebyl nekuřáckej, ale jinak přijemný malý místečko). Prešov v pátek večer vypadá na ulici jako čistá Sexmise - samý mladý holky, vůbec žádný chlapi. Na koncert pochopitelně nepřišly, ale pohled to byl impozantní. Přivítali jsme se s Jelly Belly, postavili, nazvučili a šli se mrknout na úbytko, který nám vyrazilo dech a dalo celýmu večeru smysl. V životě jsme po koncertě nespali v lepšim apartmá, jediná moucha byl hodně úzkej vjezd do dvora, ale sme majstri, no ne?

S publikem to vypadalo hodně bídně, že vraj bola klasicky nějaká jiná akce s lokálníma hvězdama někde jinde, kde boli všeci, ale když se do toho Jelly Belly v půl jedenáctý (všichni měli trika Sporto) opřeli, bylo tak třeba třicet lidí v pohodě. V malym prostoru to klukum sedlo ještě líp než v Košicích, i když na to trochu pičovali. S Lyrikom jsme pak zajebali docela dobře, vypadalo to, že to máme úplně nacvičený, a pak Sporto spoko, ale nepřidávali jsme ani. Nebylo moc komu.

Ale pak se rozjel bezvadnej mejdan, nejdřív vládnul DJ Náhodný výber a pak jsem stáhnul jeden ze svejch legendárních mixtejpů a úplně jsme parket rozjebali. Všech sedum lidí tancovalo jak o život, dokavad nám barmani neřekli, že by šli rádi domu, ať to vypnem a pálíme do piče. Kdo moh chodit, nakládal, ve finále se nám i podařilo rozloučit se s našima fellaz a přesunuli jsme se na to fantastický úbytko, Penzion Ambiente (ne, nebyl to bordel). Dva apartmány, vrata som zajebal jak pán na milimetry, Dadan okamžitě spadnul mezi postele, já jsem procvakal miliardu kanálů (dva pornáče), saténové povlečení, ólalala, to se to usínalo.

Bou.