Sporto

Blog

Podivné priateľstvo IX - Košice

27. 11. 2009
Oukej oukej móre, toto ide všetkým mojim degešom a gangsterom, všetkym uličným básnikom, toto je čistý storytelling z košických ulíc, že čo bolo dvacatého šiestého novembra tohto roku. Okamžitě čitaj, ty kár. Kapitola devátá, ve které se dozvíte co jsme všechno viděli z auta, jak proběhla exkurze do bejvalý továrny na tabák, kdo nám ustlal postýlky, a kdo je najchorejší v hre.

Čekal nás brutální přejezd, takže jsme s Dádou vstávali s budíkem přesně v osum, protože jsme byli dohodnutý s chlápkem, co má autodílnu ve dvoře, kde jsme parkovali káreso, že přídem do devíti a to jsme taky udělali, jenže sami. Chlápek vůbec nikde, zatvorená mrieža, konec. Ale zavolali jsme tomu parádnímu Michalovi ze včerejška, a i když jsme ho vzbudili, tak byl milej a hned přišel nás vysvobodit. Dojeli jsme pro tu bandu, ještě trochu posnídali a na popadesátý (kamera, Lyrikův mobil, Šampónův přehrávač a iné oné, zabudnuté) jsme ponechali Karla jeho šťastnýmu osudu. Byl rád, ale i trochu smutnej.

Ninu jsme vyhodili na kraji Brna u první zastávky tramvaje, eště na dálnici a pálili jsme si to na Uherský hradiště, Trenčín, Povážskou Bystricu, blablabla, Liptovský Mikuláš, Poprad, Levoču, Prešov a Košice. Vzhledem k tomu, v jaký je to tady kondici, to byla hodně tichá cesta, všichni to víceméně prospali, nebo pročuměli z okna. Jakože bylo na co, v Povážský bystrici stavěj dálnici na sloupy na město, třeba. Viděli jsme několik dalších lokací na plánovaný turné Lvmen - Čistá gotika 2010, který bude jenom po zříceninách hradů, z toho Spišskej hrad v mlze byl úplně smrtící, zírali jsme na Tatry, ale Lyrik nám neřek, kterej štít je kterej, jenom že "ten krivý je Kriváň", což se dalo aplikovat pochopitelně na všechny. Když řídil Dadan, tak nás dokonce předjela jeptiška ve felicii, ale Dadan jí to okamžitě vrátil a pokořil jí. Nakonec to bylo něco přes sedum hodin cesty, ale docela to uteklo.

Tabačku jsme našli v pohodě, další nekuřáckej prostor (a jak jsem se pak na to ptal, neni na to zákon, prostě to tak dělaj), ochotný lidi, který nám přišli nejdřív podezřelý, ale pak se ukázalo, že maj jenom takový obličeje, že nevíš co si myslej, protože všechno ve finále klaplo úplně na jedničku. Takže jsme to postavili a čakali na jedlo a zvukára, do toho přišli Jelly Belly, vtipný jak blázen, takže jsme s nima seděli, dávali frky a chytali slangy. Na podruhý se povedlo i jídlo bez masa, se zvukařem nám to šlo rychle a nebylo to špatný. Když zvučili Jelly Belly tak jsme s Klukem jeli checknout se do hotelu Akadémia, kde byla pětapadesátiletá recepčníčka, najstarší z celého hotelu, lebo toto je praktické pracovisko hotelovej školy, takže tu jede dětská práca jako blázon. Nula percent fair trade hotel.

Nakonec se na koncert dostavilo asi 40 nebo i víc lidí, nejlepší bylo, že jedna bába z klubový crew dycky před koncertem obešla spodní hospodu, že ide sa hrát, takže tam fakt lidi byli. Jelly Belly největší překvápko, parádní psychedelie, hodně sixties, trochu střelený Sonic Youth, ale sežral jsem jim to i s navijákem, dlouho jsem neviděl nic tak zajímavýho. Úplně pošahaný písňový struktury a když do toho frknou apatickej zpěv, nemá to chybu. S Lyrikem jsme šli do prázdnýho sálu, ale mělo to velkej sukces, ty naše pure hardcore beaty. Zvukař dával dobrý basy, že to hejbalo pajšlem i na stejdžu. Sporto jsme dali úplně skvělě, dokonce včetně GNWP, některý místa byli fakt silný a lidi měli radost jak blázen. Dokonce aji tričko sa predalo.

Vzhledem k tomu, že jsme najchorejší v hre, všeci majú úraz, nachladeninu alebo prasačí chripku, nebyl v plánu žádnej mega mejdan, takže jsme vykasírovali apanáž, poskládali věci do auta a zmizeli zadnim východem na hotel. Vrátnej nám dal piva, velkej žúr na obzoru, takže jsem pro jistotu okamžitě usnul u televize (a nebyl jsem vůbec první). Mejdan prostě.

Bou.