Sporto

Blog

Podivné priateľstvo VIII - Znojmo

26. 11. 2009
Akože čo to má byť? Dědinská liga modernej literatury, hovniarské preteky s Vieweghom? Okamžitě zožer to! Kapitola osmá, ve který se ukazuje, že veškerý pesimistický předpoklady a očekávání jsou na kokot koňský a realita umí překvapit i nebesky přijemně, a taky se dozvíte kdo viděl dvojmo (není to tentokrát lihovinou).

Poprvý v životě se stalo, že na sraz, kterej byl naštelovanej k falafelu u Dadana před barákem, přišli všichni víceméně včas, dokonce Kluk tam byl první, s předstihem a objednával, zatimco já jsem ještě kroužil s autem po Vinohradech. Takže se nám opravdu podařilo vyrazit ve dvě, tak jak bylo v plánu. Šampón si přines prasečí chřipku, takže se furt musí v autě topit jak v pekle. Je na nás jak Trautenberk, eště přitop, eště přito, Anče, Kubo, ale co bychom neudělali.

Do Brna jsme dorazili plus mínus na čas, před nádražim jsme nabrali Lyrika s jeho kamoškou Ninou, která by mohla dělat vrchní sestru na plicnim, ale místo toho studuje v Brně něco, co nikdo neví co to je a už dva dny je naložená v rumu. Stavili jsme se v hudebninách pro (jak řiká Aran) prcátka, paličky a náhradní kapo a šli jsme si dát hodinku v Brně v zácpách. Prokleli jsme to všechno tam a zpátky, a když jsme dali do kupy plán, že by Brno zasloužilo za svojí dopravní infrastrukturu nejdřív nezávislost a pak okamžitě vyhlásit ozbrojenej konflikt, byli jsme na dálnici a pálili jsme to do Znojma.

Na pokraji Znojma stojí Hluboká nad Vltavou na klíč, na druhym pokraji je sídlisko, kde bydlí Karel Veselý, největší zvěř český hudební publicistiky, kterej stál v pozadí tohodle koncertu. Že vraj jsme jediná kapela pro kterou by tohle (domluvit konc, poslat rodinu k babičce a nastěhovat si domu debily) udělal. Další oldschool panelákovej byt, tentokrát střiženej trochu japonskem a hodně dvouma Karlovejma malejma klukama. Dostali jsme čaj a kávičku, a já jsem dal s Lyrikem zkoušku a jeden novej pěknej beatik. Trochu se začal srát softvérik, ale ve finále zatim (zaklepávám) planej poplach, jenom jedna špatná sešna, kterou jsem stejně vůbec nepotřeboval.

Gogo Klub, 400 metrů od Karlova paneláku, je parádní místo. Jede 17 let a je to přesně ten typ podniku, na který se vzpomíná a kterejm se v celym městě řiká rokáč. Vede to tam strašně milej a ochotnej Michal, zakuklenej velkej fanda Sporto. Vytahali jsme backline, postavili, ukázalo se, že to je místnost zatim s nejlepšim zvukem na turné, takže jsme příjemně naladěný čekali na zvukaře, kterej zapoměl, že má dneska makat a byl doma s dětma, protože jeho manželka byla někde na tahu, takže musel okamžitě někoho sehnat a zároveň se vrátit dřív než stará, aby se na to nepřišlo. No ale byl to borec. Neměl absolutně prablém, odsejpalo to jako svině a bylo to dokonalý (jakože velký rešpekt Kuře a Mišo z Piešťan, ale todle byl nejlepší zvuk zatim).

Plná hospoda lidí, ze kterejch se dozadu přesunulo třeba 20, možná třicet, viděla nejdřív Bonuse, potom Lyrika s mejma beatama a vo finále aj to Sporto. Špíčková karta formátu A1 išla, dali jsme taky Pandemii v nový verzi dohromady, poprvý a bez zkoušení a to skórovalo jako pán. Přidávali jsme jednou a mohli bychom i podruhý, ale nebylo moc co a hlavně už mi to jebalo na stejdži dvě hodiny. No ale dobrý, dostali jsme víc peněz než bylo v plánu a i se prodala deska a triko, velká věc.

Druhý nakazený H1N1 je Lyrik, takže se pude okamžitě žúrovať na privát (čo akože nebol prablém), akorát Nina vypadala trochu zklamaně, že horúčka stredečnej noci bude Lyrikov sólo projekt. Najebali jsme backline do auta, mrdli ho na zamčenej dvůr a okamžitě jsme se odpravili směrem bytík rodiny Veselých. Při cestě nás samozřejmě napadlo vypravit se na pumpu, takže jsme se já, Dadan a Kluk odpojili na cestu za dobrodružstvim. Pumpa na konci města byla parádní, koupili jsme mraky chipsů a piuka, Kluk si dal něco co vypadalo jako bejčí koule (čistej kapitán Láska), lítaly tam sendviče a bramboráky a dámská obsluha v nejlepších letech našich matek nám doslova visela na rtech, jaký z nás lítaly frky. Kdyby měli míň prudký světlo, tak si tam asi rozhodíme spacáky, jak to tam bylo skvělý.

Po hodině jsme se teda vypravili zpátky na ubikaci, kde už malý Paľo Trautenberg chrněl a velký Paľo Hviezdoslav tiše trpěl se svojí horečkou. Karel vytáh whisky, hašiš a hipízácký kazety a po chvíli se vytratil i Lyrik s Ninou a mejdan jsme dotáhli ve čtyřech. Úplně jsme nadávali jak králové na všechny scény světa do čtyř do rána a pak jsme se svalili a zlý pryč.

Bou.