Sporto

Blog

Podivné priateľstvo VII - Praha

26. 11. 2009
Doby děň! Tady je špatný deník z krásného turné, úplně mrtvé zápisy, november dvacať čtyri, dva nulu nula děvina. Čitaj tu, nech ti nejebe! Kapitola sedmá, která je krátká, ale dozvíte se, jakou má Kluk nemoc a jak neveselý to bylo tam, kde jsme čekali, že to bude veselý.

Dva off dny proběhly v relativnim klidu, kromě toho že Kluk dostal nemoc, která se jmenuje horečka sobotní noci a spočívá v tom, že nemůže chodit, ale tancovat a hrát na bubny může v pohodě. Odpoledne jsem s Prokopem absolvoval rozhovor v R1, kde jsme na Sedloňovy otázky odpovídali oba dva. Na sedmičce jsme se v úterý sešli asi v půl sedmý, Dadan se Šamponem jeli ze Švábek s backlinem, já se potkal s Markem a Klukem před famu, odkud jsme táhli nějaký kamery, na to slavný natáčení, že ano.

Takže na sedmičce už to měli Jersey postavený, ale celý to nazvučit, respektive zadrátovat, to trvalo roky. Krom toho se tam řešily problémy s nahrávánim koncertu, lidem tekly nervy, ale zachránil to Ondřej, kterej přivez součástky a dobrou náladičku. Všechno mělo trochu zpoždění, ale v zásadě nebyl úplně prablém, takže jsme nazvučili jak už to tak bejvá vynikající kuřetí zvuk a ke všeobecný radosti chyběli jenom lidi (který chyběli až do konce, jak jinak).

Pro slabou šedesátku fanatiků jsme dali co jsme dovedli, nejlepší večer mýho života to nebyl, ale jako jó, no jo. Ondřej mi okamžitě po koncertě přines záznam na flešce, se kterym bude stejně ještě miliarda práce. Tak jsem mu za to nakopíroval ňáký softvéry a pak jsem šel oxidovat k baru a k merchi, klasicky, protož na Jersey sem se nějak nemoh chytit. Nebyl to žádnej hustej mejdan, pár lidí mělo slušně naváto a jiný byli votrávený, ale celkově vzato příjemně neutrální večírek, kterej se podařilo rozpustit po sáhodlouhym nakládání asi o půlnoci.

S Dadanem jsme hodili auto na bezvadný strážený parkovisko v Petrohradský, kde nám jakejsi dědek sedumkrát vysvětlit systém placení (hodina 30 korun, den nebo noc 102 korun, celej měsíc 800). Dostal 48 korun všimné a čuměl jak blázen, zatimco my sme jako páni odkráčeli středem. A nejlepší na tom samozřejmě bylo, že jsem to měl v docházkový vzdálenosti domu.

Bou.