Náměstí míru Free download
20. 1. 2012
Náměstí míru
11. 11. 2011
Už len 22 dní...
19. 10. 2011
Rozflákej mobil v Bonusově klipu, poď
23. 9. 2011
Náměstí míru
21. 9. 2011
ŽE CO SE DĚJE
12. 8. 2011
Bonus, Arab, Kluk a Dáda
26. 4. 2011
Budeš nám chybět, Dádo!
18. 4. 2011
Konec civilizace
3. 12. 2010
Poslouchej Komunisty!
25. 10. 2010
Poslední MORE a tajmaut
3. 10. 2010
RFM DUB
16. 7. 2010
SPORTO POHODA
8. 7. 2010
Plagenplej móre
30. 6. 2010
Nymburk - zrušeno.
11. 3. 2010
Bonus - Unabomber EP
12. 1. 2010
Sporto + Aran = Oleška
14. 12. 2009
Podivné priateľstvo XI - Brezno
29. 11. 2009
Podviné priateľstvo X - Prešov
29. 11. 2009
Podivné priateľstvo IX - Košice
27. 11. 2009
Podivné priateľstvo VII - Praha
26. 11. 2009
Podivné priateľstvo VIII - Znojmo
26. 11. 2009
Podivné priateľstvo VI - Trenčín
22. 11. 2009
Podivné priateľstvo V - Piešťany
21. 11. 2009
Podivné priateľstvo IV - Bratislava
20. 11. 2009
Podivné priateľstvo III - Český Těšín
19. 11. 2009
Podivné priateľstvo II - Zlín
18. 11. 2009
Podivné priateľstvo I - Kopřivnice
17. 11. 2009
Remixáci
8. 11. 2009
Plzeňáci po práci
5. 11. 2009
Podivný přátelé
2. 11. 2009
Fanatici!
27. 6. 2009
Vinyl neboli bílej asfalt
15. 6. 2009
Stahujte MORE
1. 6. 2009
Proč jsme opustili myspace
27. 5. 2009
Take a trip inside my mind
15. 5. 2009
Kalendář
11. 5. 2009
Remixy Lvmen
7. 5. 2009
Zmrdi
4. 5. 2009
Proč jsme hráli ve dvou
2. 5. 2009
Hotovo
30. 4. 2009
jáMore
23. 4. 2009
Jak se má nová deska
15. 4. 2009
Pomalej, ale rozjezd
15. 4. 2009
22. 11. 2009
Úplně vidim jak teraz čítáš tento deník, jebnutý, dogrcaný, čo ti jebe mamu a úplně si dáváš že čo bolo 21. listopadu dva, dvě nuly, děvina. Ozaj, koho to zaujíma? Čitaj! Kapitola šestá, ve který se dozvíte, jak Kluk straší lidi, kdo je ještě větší fešák než byl a koho chytnul rapl. Taky proč.
Piatkova noc bola ťažká, se v poklidu vstávalo až někdy k polednímu. Když jsme se konečně vyhrabali z bytu, kterej nějakej Allanův kámoš dentista pronajímá za těžký love, bylo skoro dvanáct. Kluk ihned na chodbě zaútočil na nějakou místní obyvatelku a oznámil jí že "maj moc krásnej dům." Nevěděla, co po ní chce. Přesunuli jsme se na Križnou, aby jsme se pozdravili s Kobulem, Naďou a malym Riškem a vyzvedli si Allana a našeho ožralýho Mareka. Kluk neváhal a okamžitě vypálil že "maj moc krásnej dům".
Půl druhý bylo, když jsme byli schopný odejít. Měli jsme za sebou ňáký čaje, kafe a letopisy ledního hokeje v televizi. V Kursalóně jsme nadrali backline a šlo se do centrálu raňajkovat obedové menu ve společnosti reprízy československej superstar. Klukovi šla dezinformační karta jako blázen, Allan si jistojistě myslel, že si z něho dělá důkladnou, důmyslnou a neprůstřelnou srandu. Však jsmes se taky něco nasmáli.
Po obědě jsme se odjebali do Trenčína, lebo bol sraz a práca pre Igora v Examen tattoo štúdijku. Novej, úplně namakanej prostor tam majú, gádženka, dvě patra a autodráha. Času nebylo příliš, ale měli jsme skromný plány. Já jsem potřeboval dvě Bibiho hvězdičky z plakátů Podivné priateľstvo na zápěstí (10 minut bez přípravy), Dáda dával kondora do formace s volavkou (20 minut bez přípravy). Ostatní drhli Mighty Boosh, jak jinak. Kérky dopadly suprově, takže cesta do klubu Lúč probíhala ve velký eufórii. Pochopitelně nás spražil zvukár, kokot kominár, pomalej jak velkej vůz. Sem v životě neviděl něco takovýho. Deset minut jsme stavěli a deset minut zvučili a mezitim on sto minut drátoval. Jsem stihnul dát jeden rozhovor a vidět pravýho fejkovýho Lionela, teda regulérní kopii Lionelovy kérky. Vyfotit se žial bohu nenechala. No když jsme to měli konečně hotový, tak skoro stejnym tempem dělal předkapelu The Ills. Úplná smrt aka CELÉ ZLE.
Naštěstí nám docela šla společenská karta a mezi těma málo lidma, co dorazili (nakonec jich bylo třeba padesát) bylo celkem dost známejch: Jojko, Turzo, Igor, Radka z Youcoco a hlavně Toplash, mezi náma zvanej Pravej Husar. Do toho Bene a Viktor - takhle se daly přežít i ty Ills. Peťo Tázok a Karaoke Tundra v Trenčíně naprosto nejlepší ze všech tří koncertů co jsme spolu hráli, nahlas a s grácií. Čo vám jebe? Sporto spoko, ale kdybychom nedělali zvukovku, nic by se taky nestalo, že ano. No páčilo sa, i když nám v jednu chvíli vynechal komp (Dáda si vůbec nevšim), například Pravej Husar byl úplně piči z toho všetkého, a z toho som byl piči zas ja.
Měli jsme v plánu jet přes noc domu, a to tak že co nejdřív. Samozřejmě se to, jak už to tak v Lúči bejvá, vymklo kontrole a začalo se to rozplývat v borovičkovym tornádu. Po hodině a půl dlouhý lekce tolerance jsem se chytnul v nevyrovnaný debatě s Markem ohledně hlasitosti basovýho aparátu, následkem toho my bouchly saze a rozehrál jsem nejpřísnější kartu zájezdovýho manažera jakou sem moh. Kdo chtěl, ten nastoupil dobrovolně (Šampón), někdo nenastoupil vůbec (Marek), někoho jsem musel čapnout a úmistit na správný místo (Kluk) a někoho jsem musel prinútit sa prinútit chovat se rozumně (Dadan). Cesta byla dlouhá jako svině, a i když jsem čistej robot, měl sem z toho menší vítr. Čim dřív, tim líp.
Nejlepší byl jako vždycky Kluk, kterej hned po tom mym kapitánskym pekle v autě úplně nadšenej spustil o nejlepšim večeru svýho života. Toho by nerozhodilo ani kdybychom vyhodili na pumpě, zmáčkli centrál a odpálili do piče - naopak, dal by se do řeči s bábou, pravděpodobně by jí řek, že "maj moc krásnou pumpu". No nic, srovnalo se to, holubi šli na kutě, starý psi si to švihali jak páni a měli jsme celou noc srandu jak blázen. Šampóna na ko, backline na Švábky (Kluk se tam od nás dozvěděl, že jsme večer předtim hráli v Trenčíně), Holešovice, Žižkov, chvilku po devátý konečně Nusle.
Bour.