Sporto

Blog

Podivné priateľstvo V - Piešťany

21. 11. 2009
Piaty deň, smetiskový deník z dogabaného turné, ta fúzata stará kurva, ktorú sme všeci dali dole, 20. listopadu dvetisícdevet, čitaj, aby som skapal. Kapitola pátá, ve který se dozvíte, kde co bylo k snídani, k obědu, jakej byl zákusek a jak nám chutnalo večerné menu.

Klasicky jsem vstal první, to už je můj úděl a největší výhoda, a bylo to relativně brzo, třeba kolem půl devátý. Mezitim co se celej tábor radosti sbíral, skočil Marek se Šampónem pro rožky, rajčiny, syr a salám aka celkem slušná snídaně. Ráno jsme ještě naplno vychutnali retro charakter Ďurova bytu a palme do piče aparát nakládať. Zas tam lítaly ty kočky z fakulty před barákem, tak jim řikám "kde ste byly když sme začínali", ale ani se nevotočily. Zaměstnanci klubu nám v backstage nic neukradli.

Jeli jsme nejdřív na Petržalku poblíž Májkyna rodného domu zadat do výroby nový kompaktní cédé disk Tázoka a pak nazpátky do města, kde měl Marek sraz so zástupcami Slnko records. Takže jsme fellili před knihkupectvím jak největší bookstore gangstas nebo dealeři špatně dostupnejch bestsellerů. "Hej kámo, máš něco?" "Čistý Viewegh brácho, 20 euro gramík."

Den předtim jsme se domlouvali, že se cestou do Piščán stavíme v Trnavě na oběd, původně se měl zůčastnit i the most legendary DJ Spinhandz, ale nakonec nebol available, tak dorazil jenom Karaoke Tundra s Adrikou a malym Viktorem. Seděli jsme U hladného býka a pchali do seba jedlá, že nám byl stůl malej. Blablabla, sme žvanili jak staré bábky, rekonstrukce bytů, malej Alexandr v Adrikinom brichu a iné oné. Čistá fantázia.

V Piešťanech jsme předali kontraband od mojho fotera a zakotvili na obvyklym místě v Café Kolonáda, 50 sekund od místa, kde jsme pak hráli a předstírali jsme, že jsme ještě v Bratislavě a dovalíme asi za hodinu a půl. Dávali jsme kafičko, internet a zákusky, celkom iná škola. Ukázalo se že Kluk má časovej posun asi 20 minut, proto se pořád ptá na to, co jsme si právě řekli. Když nám došly cukríky, drbli jsme to ke Kursalónu a vydrbali věci, zatimco místní bába na nás hlásila, že či sa sťahujeme, chalani. Temeraf bábka, na tvoj privát. Pozdravili jsme se s Mišom, famóznim lokálnim zvukařem národní kvality, kterej neustále pracuje jako počtár, má svoj revír, kde dává jak pán: noviny, dopisy, složenky, důchody, a začali stavět.

Kursalon je honosný místo, reštika, frapéria, skvelé záchody (nikdo z nás je neupchal), na stropě krišťál, zákaz kouření, milé servíročky, úslužný čašnící a spoko ceny. Jenom je to taková vyprázdněná místnost, ve který se to trochu tlouklo, ale zvukár narobil divy a z hovna uplet bič. Čekalo se na bitchez, takže jsme se poflakovali po bekstejdžu s Benem a Viktorem, mezitim se jelo i do teska pro nealko i alko, až pak někdy kolem půl devátý spustili Teskohippies, místní postgrunge quasipunk kytarovka. Některý věci měly docela v pohodě, ale jinak dost poplatný svýmu názvu, ovšem byli to bezvadný kluci a měli super babenky. Karaoke Tundra šel na stage (před stage) už s dost tupym pohledem, ale dal to parádně, lepší zvuk než v Bratislavě (nebyl prablém), a eště větší temno. Myslim že některý lidi to fakt nezvládaj, jak je to hustý. Jakože má to samozřejmě mouchy, no ale čo nemá.

Pak šli před 86 platících kucí z Proho a rozjebali to na prach. Šla nám karta jak blázen, určitě jeden z nejlepších koncertů co jsme kdy dali, lidi řádili jak vzteklý, viděli jsme tancovat Viktora jak obří gorilu, dokonce i Marek se usmíval a trochu pohupoval, fenomenální vystoupení. Přidali jsme Pandémii, Chlápky a pak už nebylo co, tak přišel Bonusův čas, fasa koncouka. Sklízeli jsme komplimenty, ale než jsme sklidili věci, tak byl Kursalon prázdnej a bylo třeba najsť celkom iný podnik.

Za trochu vyhrocenejch okolností se šlo a jelo do Bulis baru, kde se všechny hrozící rvačky a konflikty postupně rozplynuly ve skladbách Iron Maiden a Judas Priest, tancovalo se na stolech a kouřilo se venku (a představte si, bylo tam narváno). Plnili jsme svědomitě svoje společenský povinnosti, takže na ubykaci už dorazily jenom takový vláčný gumáci, který se posvalovali do různejch postelí a koutů, poslali Marka s Allanem a usli, nikdo nevi jak.

Bou.