Sporto

Blog

Podivné priateľstvo IV - Bratislava

20. 11. 2009
Část čtvrtá, kdo jebal tvoj deník z turné, tu mrtvú kurvu, o všetkém 19. listopadu dva nula nula devět, čitaj tu ihned. Kapitola čtvrtá, ve který se dozvíte, jak jsme se málem zabili, jak jsme v Blavě zabili a kdo je největší fešák.

Ráno se vstávalo podle plánu a bez protestů kolem osmý. V koupelně jsem si vzpoměl na svůj poslední pobyt v Těšíně, kde jsem se v hotelu sprchoval studenou, protože netekla teplá a Bibi mi pak řek, že to maj vobráceně namontovaný, že teplá teče, když se ta páka dá na modrou stranu. Je to zřejmě v tomdle kraji nějakej úzus, protože v tomdle bytě to bylo nemlich to stejný. Ještě jsme se přeptali na detaliy včerajšej noci Orlova spolubydlícího, kterej má amnézii a hlavně zmizel z klubu s jednou španělkou a přitáh domu až v devět ráno, tak řikal, že ho kousala do zad, divoká jižní krev. Orel nám udělal čaj a dal rohlík, tak jsme vytáhli Kluka z auta, kde se mu prej spalo výborně a přesně podle plánu jsme se v 10.10 sebrali k odchodu.

U auta nás čekalo příjemný překvapení, že nemusíme nakládat, že backline už tam je ze včera, takže jsme s veselou náladou přejeli k Tesku, kde jsme si nakoupili zásoby jídla, limonád a čokolády eště za tvrdý český koruny. Na pumpě u Jablunkova jsme drbli plnou a za chvíli jsme byli na Slovensku. Nebyl prablém, dojeli jsme do Čadci a najednou byl prablém. Buch buch buch. Tak jsme na pumpě koupili za půlku našich evropskejch peněz dálniční známku a s druhou půlkou jsme se vydali hledat autoservis a doufali jsme, že nám bude pět euro stačit na výměnu minimálně přední nápravy. Chlapi v opravně zrovna obedovali, tak jsme chvilku počkali, pak vylez borec, kterýmu jsme rozuměli každý třetí slovo, hodil auto na hever a zjistil, že máme na obou předních kolech povolený šrouby a kdybysme jeli ještě kousek dál, tak to levý by nás asi za chvíli mohlo s klidem předjet. Dotáh to jak blázen a s humorem "toto bude drahé, keď si ani šrúby dotáhnúť neumíte, chalani" od nás vyinkasoval dvě euro. Tak dostal pět.

Zbytek cesty přes Žilinu a střídavě po dálnici, kde byla, proběh věsmes klasicky: já na volantě, Šampón na mobile, Kluk na kutích a Dadan tzv. kontroloval mapu. Někde u Piešťan jsme zkusili štěstí na pumpě, jeslipa už je venku ten nový Rytmusov album? Ale něbol, respektive nemali žádné kompaktné cédé disky v predaju. Slniečko pražilo do auta jako besný kokot a o chvílu už nás přivítala Blava. Navigace nás s brutální jistotou dovedla přímo k budově slovenskýho rozhlasu, kde jsem to s brutálním štěstim odparkoval po tramvajovym pásu mezi dva stromy. Šli jsme se Šampónem udělat nějakej rozhovor pro Radio_FM, bylo tam milý děvče, který předstíralo záujem, tak jsme jí to všechno řekli. Budou to dávat v neděli, ale zabudol som meno tej relácie. Však stejně sa to nedá v Prahe chytnúť, tak mám piči.

Okamžitě jsem zavolal Elekovi, kterej koncert v Blavě dělal, že se nudíme a sce sa nám žrať a vóbec. Elek se zjevil ihned, odvez nás na strážené parkovisko a pak jsme šli ke kršňákum, víte jak to s nima mám. No, ustoupil jsem, ale vařit stejně moc neuměj, takže je vracim na blacklist. Elekovi se pusa taky nezastaví, takže jsme se dozvěděli úplně všechno, mezi jeho kamarády se počítá nejen poštár Janko z Pošty pre teba, ale dokonce aj samotná Adéla Banášová, která už na akce ale nechodí, takže jí večer neuvidíme.

Nu Spirit Club je v podzemí kousek od právnický a filozofický fakulty, když jsme zastavili a vylez jsem na chodník, okamžitě jsem se ocit mezi davem výhradně studentek, kterej proudil sem a tam, že jsem si připadal jako v Mighty Boosh, když se Spider Dijon dostane do města plnýho opuštěnejch žen, co zoufale toužej po mužský společnosti a nebo v polskym filmu Sexmise. To je mimochodem třeba sehnat a znovu vidět. Dobrý na Nu Spiritě bylo to, že maj otevříno jeden tejden, takže to tam bylo napůl od malty a napůl voňavý, špatný bylo to, že maj otevříno jeden tejden, takže neměli v paži zvuk, taky tam bylo draho a bylo to tam trošičku divný. Hajzly měli moderní jak z katalogu, moc pěkný, akorát že když jsem se dostal jako poslední z kapely na řadu, už byly ucpaný.

No postavili sme, srazu sa objavil Mírek, zvukár na nás hrál trochu zlou kartu, že ztlumte si to kluci a hraj meněj na ty bicie, ale nějak jsme to dali do kupy. Přivítali jsme se s Viktorem a s Benem, takže zas začli lítat panáky, eště že nepiju tyvoe. Postupně se objevil i Rasťo s diy trikem Sporto, Lyrik (oblečenej jak foter čo mu buksu vyžřaly automaty a tipsport) so svojou, Profesor Zaplátaný a pár dalších lidí, který sem neznal. Moc lidí tam nebylo, jestli padesát? Ale že vraj zlý dátum, samé akcie na okolo, ale my už jsme zrátali prachy, tak jsme mohli mať piči celý svet.

Peťo Tázok & Karaoke Tundra byli potichu a s trochu blbym zvukem, ale i tak to bylo dobrý, temný. Akorát že Bene čte texty z laptopu mi příde trochu blbý, třeba to tak je schválně, co já vim. Pak jsme šli hrát a na to jak jsem myslel, že to bude to na hovno to bylo docela super a lidi byli celkem nadšený, my teda okamžitě taky. I sme přidali.

Vzhledem k cenám a vyčerpanýmu účtu na baru se řeklo, že párty esi bude, tak na bytě, takže jsme volnym tempem sbalili věci, drbli je do bekstejdžu, rozloučili se s lidma co na nás byli hodný a jeli na sídlisko Ružinovo, kde nám Ďuro pučil kvartýr, ve kterym kedysi býval aj Lyrik, ale Ďuro ho vyhodil, protože prej pořád rapoval a dával bonmoty o životě. Na padesátej pokus jsme to našli a když jsme ten skanzen socializmu otevřeli, čuměli jsme jak blázni. Nejlepší byt starej jak já, v původní výbavě, včetně umakartovýho jádra a krabičky Primeros v šupliku v kuchyni. Wifi neni, tak jsem vytáh jehly a barvu a vytetoval jsem Klukovi na koleno fantastickou lebku. Michal mi dá angažmá v Tribu ihned, až to uvidí. Jou jou. A pak už nebylo nic.

Bou.