Sporto

Blog

Podivné priateľstvo III - Český Těšín

19. 11. 2009
Část třetí, mrtvý deník z turné, aby si okamžitě skapal, vo tom co se stalo 18. listopadu dva nula nula devět, okamžitě čitaj tu. Kapitola třetí, ve který se dozvíte, kdo je to Orel, co je v Těšíně normální a co zas ten náš Kluk vyváděl.

Sice sme se s Pepkem ještě domlouvali, že vstanem hodně brzo a pudem se mrknout jak točej klip, ale ráno to bylo dost mrtvý všechno, takže todle neproběhlo vóbec. Sbírali jsme se průběžně a vesměs v tichosti asi do dvanácti, Kluk na nás mezitim vytáh svetr v máslový barvě, kterej prej ukrad vlastní bábce. Odpustili jsme mu to, protože zprovoznil kolísavej internet kdekoliv a kdykoliv, i v autě. Pak jsme ujebali krámy do auta a stejnou cestou přes Vizovice a Vsetín jsme dojeli do teska vedle hřbitova ve Valmezu.

Okamžitě jsme rozjeli naší pověstnou šopingovou kartu, která se orientovala hlavně na majonézu. "Všetky druhy salátů davaj babo tu!" Kluk mě vystřídal za volantem, takže jsem si na zadnim sedadle rozjel to jeho legendární www a až do Těšína jsem se snažil něco poslat a to se stejně nepovedlo. Parádní věcička. Na stopadesátej pokus jsme našli i cestu k Liberté, ale bylo brutálně brzo, tak to Kluk nasměroval do města, kde na nás v cuku letu zablikalo modrý světýlko a mlaďas to měl za petsto korún v jednosměrce, se zákazem řízení do konce turné.

Vyzved si nás radši Orel a odvelel nás na byt jak kráva, milion obrovskejch místností plus pokoj pro služku, rychlej internet, dal nám čaj, pivo, Iron Maiden na gramofon a rajskou polívku. Orel studuje čistou filozofii, to mi pro život ve městě, kde nemá práci vůbec nikdo, příde jako skvělá průprava. Krom toho má nejlepší image, z fleku by moh hrát jakýhokoliv spisovatele z drůhý půlky devatenáctýho století a libuje si v logistický kombinatorice, takže jsme celej večer lítali s autem tam a zpátky, pro jídlo a zaparkovat a pro backline a odparkovat. Nemělo chybu.

Liberté úplně stejný jako před třema rokama nebo kdy. Bezvadný místo, žádnej zvuk. Kluci z kapely Djevara z anglie hráli první. Byli to milý lidi, mluvili jak z Mighty Boosh, ale muzika nebyla nic moc a taky potichu. Pak si to fofrem zabalili, protože je čekal asi dvacetihodinovej přejezd do Nice a my sme šli na to. Nakonec přišlo asi 40 lidí, žádnej z nich neměl práci, ale zežrali to a nám to šlo jak blázen. Zatim nejlepší koncert, i když zvukově to bylo hlavně nahlas. Orel chtěl abych dal i Bonuse, protože jedna z kapel co měla bejt, se rozpadla, takže jsem zajebal jak pán (až to natočim, budu mít brutální downloady, tyvoe) a na závěr králové diskoparketu Steve Bruffen, že Shop Assistantovi jenom klesla čelist. Trash cover elektro, soundtracky z akčních filmů prokládaný chorvatskym popem.

Skomírající mejdan nakonec zachránil lokál hero, provozní Liberté, hluchej zvukař a kazetovej DJ v jedný osobě, kterej se nejdřív vychcal v kuchyni do dřezu a pak vzal násadu od kytary a přetáh s ní někoho po hlavě (všichni se tvářili, že je to normální), což byl jasnej signál k odchodu. Bohužel jsme nemohli nechat backline v klubu, takže nejvíc oldschool turné pokračovalo i navzdory tomu, že nebyl sójovej guláš (byl vynikající veganskej eintopf) a nakonec si to vybral Kluk, že spal v autě, aby nám to Poláci neodjebali do piče. Za voknem zuřila krutá meluzína, takže jsem o něj měl trochu strach, ale protože jsem spal na katafalku s regálem na skleničky, brzo sem zapoměl. Podle toho si nechám udělat hrobku.

Bou.