Sporto

Blog

Podivné priateľstvo II - Zlín

18. 11. 2009
Jou jou, tohle je mrtvý deník vyjebaný, turné naše, část druhá, vo tom co se stalo 17. listopadu dva nula nula devět, okamžitě klikni čitaj dávaj tu. Kapitola druhá, ve který se dozvíte, kde se Kluk toulal celý dopoledne a na scénu přichází novej hrdina velkýho vzrůstu, kterej nezavře tlamu a proto ho žerem.

Vnitřní budík mi zapípal kolem osmý, Dádův budík o sobě intenzivně dával vědět zhruba od 7:40 do 9:40 každejch deset minut, což s Dadanem ani nehlo. Šteloval sem si ňáký beatíky až do půl dvanáctý, kdy mi poslal Šampón z vedlejšího pokoje zprávu že "kluk právě dorazil." Ukázalo se, že nejdřív usnul ve vaně a pak vyrazil zpátky do klubu a ráno a dopoledne strávil couránim po okolních vesnicích, válenim v listí, poskakovánim po vagónech a pozorovánim hasičů jak rozřezávaj auto, to všechno s barmankou z Nory. My ostatní ale prej přátelství mezi mužem a ženou nerozumíme, takže odpověď na všechny naše dotazy byla NE.

V Noře jsme naložili a přesunuli se na druhou stranu baráku do obchodu tatrasuvenýry. Jako obvykle jsme tady rozpustili co se dalo a ještě návdavkem nafasovali perník od Markovy mámy. V Bille jsme dali pomazánky, saláty, pečivo, nealko a chipsy+pivo a před Billou v autě pár tracků z nový desky IdeaFatte. Přes Valašský meziříčí, Vsetín, Vizovice, za doprovodu čuňáckejch historek o Klukový vzdálený tetě jsme se dokodrcali do Zlína aka Věznice Bota. Drbli sme to na parking, ponocnýho poslali na kutě a šli na sraz s velkym Malym Pepkem, v rapovym světě známym jako Idea.

Na náměstí v ex-Gottwaldově stojí pódium a nesmyslně to vypadá, že tam může náhodně hrát kdo chce co chce, tak jsme tam zrovna zachytili nějaký nový kinder rockeří, ani nevíme jak se menovali. Pepek se dostavil okamžitě, čimž nám zvýšil street credit nejmíň o stopatnáct procent, takže sme do hospody na oběd vcházeli jak najvětší páni, jeho houmís, jou. Během hodiny jsme ho nejenom znali aspoň 20 let, ale naučil nás i různý triky z pohostinství, i jinejch oblastí. I z dalšího vývoje bylo evidentní, že tohle budoucí spojení - Sporto IdeaFatte - ponese ovoce nejenom na poli hudby, ale i správania sa v bekstejdžu a iné oné, pičovinky.

Cestou k vozidlu jsme náhodně vrazili do neohlášenýho pohádkovýho lesa. Muzika z pařezový chaloupky hrála na celej park, ve kterym byly rozmístěný neosvětlený a neoznačený pohádkový bytosti, což mělo mírně psychedelickej a hodně hororovej nádech. Kluka jsme nakonec i vzbudili a přesunuli se do Malenovic k Tetourovi, kde nebyl prablém. Natahali jsme věci, pak jsme čuměli, pak přišel jeden Bohdan, zvukař, tak jsme chvíli něco dělali a zase čuměli, pak druhej Bohdan, kterej to, společně s Adélou, pořádal, ale čekalo se na My Dead Cat, tak sme čuměli a fotili se webkamerou. Přišel Pepek, naučil nás největší backstage trik (starý psi se učej od mladejch, no tyvoe) a vzduchem začali lítat jégrmajstři. Jediný dvě další došlý celebrity byli Jirza a Dušan Tománek.

My Dead Cat jsem myslel že je trendy quasi Sunshine wannabe blbost, ale neni. Jsou to naši lidi, muzika v pohodě, taková stará postpunková škola, hrajou krátce a nic nám neukradli. A pak šli na to kucí z Proho, a bylo to lepší, na stejdži super zvuk a nebyl prablém, i když prej nebylo Šampónovi rozumět. Ale neni prablém, to bylo zcela jistě uměleckym záměrem. U merche nebyl zas takovej přetlak, ale starej bude mít radost, už se prodaly asi čtyři splity Aran Epochal, žádnej z nich nebyl se Sporto.

Žádnym velkym mejdanem to nezavánělo, takže když dolítali jégrmajstři, hodili jsme Pepka a ňáký další fellaz autem do města a někdy v jednu jsme se už jenom my kucí z Proho srazili zpátky v bekstejdži. Dadan umotal čosi bejzbolového z dárku od Martina Valáška, v reakci na to jsme si pustili díl Mighty Boosh s Bongo Brothers - Pavoukem Dijonem a Ruďasem Pruďasem. Asi ve dvě jsme se odebrali na žíněnky za histerickejch Klukovejch výkříků: já musim napsat žádost o grant, já musim zejtra napsat projekt. Wifina tu nebyla, tak sem si dal tepláky jak pán a bolo.

Bou.