Sporto

Blog

Podivné priateľstvo I - Kopřivnice

17. 11. 2009
Jou jou, tohle je mrtvý deník našeho turné, část první, vo tom co se stalo 16. listopadu dva nula nula devět, okamžitě čitaj tu. Kapitola první, ve který se dozvíte, jak se dá zabloudit na dálnici a proč šla jiná karta, než jakou jsme si strčili do rukávů.

Ráno jsem se probudil s rýmou a trochu knedlikem v krku, že sem si řikal, že toho jeblýho Bonuse s hlasem nedám. Sraz v půl jedenáctý ve zkušebně nám fatálně nevyšel, byl tam jenom Šampon, Dadan zaspal, já lítal po městě pro navigaci a merch a Kluk sháněl nesmyslný kabely a konektory. Nakonec jsme asi od půl dvanáctý do půl druhý hráli, naložili věci do auta, vyložili a zas naložili a mohlo se jet k Dadanovi pro spacák a zároveň ke Klukovi pro druhou kameru. Příjemná hodinka s falafelem od Mustafy u Dadana před barákem posunula reálnej odjezd o hodinu a čtvrt proti plánu, ale nebyl prablém.

Na gramofóně v autě zabil klasicky Rytmus, Kluk šel hned po jídle spát a já jsem čaroval s volantem. Málem nám došel benol, ale stihli sme to a na poukázku na Bibiho snowboardovou helmu už nám chyběj poslední dvě nálepky. To dáme. Jezdim první šoférskou ligu, takže neni divu, že v tý rychlosti nevidim na cedule a i když sem jel pořád rovně a  po dálnici, skončili jsme najednou v Kroměříži. Což byl trochu prablém, protože na mapě to neni a navigace byla taky celá popletená, a pochopitelně moravský dopravní značení je založený na tom, že "znám ne, však su místní", takže sme se museli spolehnout na naší pověstnou zálesáckou intuici. A vyplatilo se, v Kopřivnici jsme byli pár minut po sedmý.

Ema Camelia zrovna zvučila a šlo jim to, tak sme vytáhli věci a vochomejtali se nejdřív po baru i bekstejdži u fantastickýho guláše, a v zápětí u distra. Diycore Max, chlapi z Těšína, Aneta s Vilémem, Marek a další místňáci, twitterový followers, legenda černobílýho světa a učitel samotnýho Fantomase z Aše Martin Valášek s kohortou žen, dávná legenda místních závodů vysokozdvižnejch vozíků Mášcigu a taky Petra, co nám dluží love a dělá, že nás nevidí. A pak miliarda jinejch lidí, který se narvali při koncertě Emy Camelie do toho sálku, že sem - nekecám - viděl kluka, co vylez s úplně vorosenejma brejlema.

Takže jsme plus mínus skoukli Radio Tzara a Milano a EC a pak přišel nás čas. Zdálo se, že to bude fantastický, ale zas tak úplně nebylo a částečně za to mohla zvukovka, kterou jsme nechtěli moc protahovat, částečně se posral sekvencer, kterej při upgrade na sedmičku naházel do několika tracků náhodně jiný rychlosti (a já to blbec kokot hovado předtim nezkontroloval), takže se to najednou dvakrát úplně rozpadlo - uprostřed tracku se to nejdřív zpomalilo a pak zrychlilo, chytali sme z toho nerva, drbla struna, kompletní Fekete Péter. Ale na druhou stranu sme dávali novej track, GNWP, s poměrně velkou úspěšností a lidi to celý asi taky docela bavilo. Následoval Bonus s hlasivkama v koncích, a tam veskrze nebyl prablém, takže konec dobrej, všechno dobrý, jou jou. (Nejlepší byl kluk v křiváku, kterej si po koncertě koupil desku se slovama: hráli ste na hovno, ale desku miluju.)

Na baru se začal rozjíždět smrtonosnej večírek, kterej jsme s Klukem proplouvali s kamerou a sbírali jsme celkem úspěšně matroš do filmu. Pak nám došly baterky, do toho všude kolem mě lítaly panáky, Kluk tancoval kankán s rumbakoulema, Dadan byl asi trochu smutnej, tak mu šla alkoholická karta, Martin Valášek vykládal nejlepší historky o svejch sousedech a dalších obyvatelích Rožnova, Arab s rozsvícenejma vočima a hubou od ucha k uchu poletoval někde kolem a spousta lidí dělala věci choré. Konečně jsem na vlastní oči viděl jak někdo počmára fixou svýho kamaráda, kterej už dávno vytuh. Radik slíbil, že v Těšíně nebo kde nám na kameru ukáže svojí vlastnoruční tetovačku FNM / grunge / Red Hot Chilli Peppers, kterou má prej rozpitou v noze. Což mi připomíná, že je třeba okamžitě sehnat nitě, abych moh povařit mladýho.

Vydrželi jsme to asi do čtyř, pak jsem jako brutálně přísnej zájezdovej manažer zavelel okamžitej odchod na ubykace, což se během následujících 45 minut povedlo. Hotel Tatra, skanzen totality, nestabilní wifina, dodrbaná sprcha, televizor, desátý patro, dva dvoulůžkový pokoje, pome spát.

Bou.